Slow Travel Festival 2018

Život člověku hezky přihrává okamžiky, co zapadají do skládačky, kterou si na tomhle světě tvoříme. Povedl se nám další dílek. Slow Travel Festival byl plný zajímavých lidí a přednášek. Kino Lucerna má naštěstí hodně schodů, takže i ti naši dva malí draci si to mohli užít.

Slow Travel – Pomalé cestování

Pomalé cestování je fajn pro ty, kteří chtějí na svých cestách zvolnit. Buď se vydají na cestu pěšky, na kole nebo jiným pomalým cestovním prostředkem nebo jedou do jednoho místa, ve kterém stráví delší dobu.

Není to tedy jako běžná dovolená. Dva týdny, ve kterých chce člověk vidět co nejvíce památek, zažít co nejvíce zážitků a domů přijíždí strhaný jak pes.

Slow Travel je o prožívání autentických zážitků uprostřed dané kultury, mezi místními

Rodina Tatranských přijela i s dětmi. Maty, náš syn, hned po první přednášce prohlásil, že chce za „těma holkama“ a škemral a žadonil, tak jsme se šli seznámit. Lilly, Alex a Maya jsou děti, které s rodiči už skoro 3 roky cestují po světě.

Jsou důkazem toho, že děti nejsou překážkou v cestování do exotických míst, ale v mnohých případech otevírají dveře a možnosti, které by se cestovatelům bez dětí nenaskytly. My jsme si to mohli ověřit v Thajsku, kde byl Maty hned s každým kamarád.

Kromě Tatranských měli přednášku, nebo spíš workshop Hájkovi. Cestovatelská rodina, která se nepřemisťuje po světě, ale žije kousek od Brna. V jejich podání se cestovat nemusí vždy jen za exotikou, ale třeba po Česku.

Malým dětem je stejně jedno jestli jsou v lese na borůvkách nebo u moře tisíce kilometrů daleko. Vystačí si s klacíkem a kamínky se dají přehrabovat stejně dobře tady jako u toho moře. Klacek je opravdu magický nástroj, bez kterého se žádný malý objevitel neobejde. To už máme taky ověřeno z vlastní zkušenosti.

Další přednášky a diskuze jsem vnímala na půl ucha, protože jsem se díky našim dětem nevyskytovala vždycky v doslechu. Schody v kině Lucerna mám zato velmi dobře zmapované. Secesní prvky ve výzdobě kina jsou úžasné, takže mi ty procházky po schodech zas tak moc nevadily.

Na festivalech nebo při cestování s dětmi musí člověk počítat s tím, že si může naplánovat, co všechno chce vidět, ale děti mají dost často jinou představu, takže člověk musí umět být flexibilní a předvídat nepředvídatelné.

Děti objevují svět po svém

Celý den se ale velmi vydařil, seznámili jsme se s fajn lidma, nasáli jsme cestovatelskou atmosféru a popíjeli k tomu moc dobrý čaj od Meetea. Bylo vidět, že pan čajmen miluje to, co dělá. O každém druhu čaje doslova básnil a opravdu to byly samé lahodné doušky.

Divoký, znovuobjevený čaj z Gruzie mi uvíznul v paměti. Potom ještě vynikající zelený čaj Dračí studna. Neodolala jsem a trochu si srkla. Kubíček, náš druhý syn, měl potom až do noci velmi energickou náladu. Takže zelené čaje budu testovat až skončím s kojením…

Způsobů, jak pomalu cestovat je strašně moc a pokud člověk chce, tak si ten svůj způsob najde

Přednášející byli důkazem, že se dá třeba dobrovolničit v cizí zemi i když člověku ještě není dvacet. Lukáš Matějček povyprávěl o zkušenostech z Nepálu, kde učil anglicky. Dokonce jsme na videu mohli vidět, jak nepálští žáčci zpívají českou hymnu.

Celkový dojem z festivalu byl povznášející. Všichni, co přednášeli nebo měli workshop, měli za sebou fakt zajímavé zkušenosti a bylo fajn ty lidi potkat takhle na jednom místě. Navíc to celé bylo skvěle zorganizované, takže nebyly prostoje nebo hluchá místa. Prostě skvěle strávený čas.

naši kluci a „mini tatranky“