Pavla the Traveller aneb jaké to je, když si česká holka najde manžela v Indonésii

Chtěli byste vědět, jak vypadá život v Indonésii? Proč se někdo vydá na cestu a tak nějak si najde v Indonésii manžela? Jak vypadá takové soužití lidí z dvou docela rozdílných zemí?

Já mám teda na Pavlu plno otázek, a co nezodpoví tady v rozhovoru, jistě zodpoví 23. 4. v 18. hod na přednášce v havířovské knihovně. Jste všichni srdečně zváni!

Minulý rok přednášel David, táta z cestovatelské rodiny „Saša Jede“ a nedávno jsem v další cestovatelské skupině na Facebooku narazila na Pavlu a hádejte co. Přednáška v Havířově na sebe nenechala dlouho čekat.

Miluju příběhy z cest a nemusí to být nutně moje zážitky. Pavla vypadá dostatečně šíleně, v dobrém slova smyslu, takže mám tušení, že přednáška procvičí naše břišní svaly a smát se budeme ještě další den.

Pavli, zkus ve zkratce říct, co tě zavedlo do Indonésie a jaké byly tvé cestovatelské plány.

Byla to souhra náhod. Po vysoké jsem se vydala na roční cestu do Asie, měla jsem plány jen na prvních 6 týdnů a pak šla tam, kam mě vítr zavál. Po 4 měsících na cestách jsem hledala nějaký dobrovolnický projekt, něco, kde bych mohla být prospěšná. Sice mě přijali na stáž do Íránu, ale posunuli termín projektu o další 3 měsíce a tak jsem narychlo hledala něco nového.

Kamarádka v tu dobu plánovala cestu do Indonésie, tak jsem se zaměřila na ni a našla tam další zajímavý projekt. Přijali mě. Únor a březen jsem strávila ve vesnici na ostrově jménem Jáva a pak pokračovala zakončit své asijské dobrodružství do Íránu.

Manžela máš z Jávy. Kdy ti došlo, že tam chceš zůstat? Nebo jste zvažovali život v Česku?

Naše začátky byly dost náročné. Zakoukali jsme se do sebe na stáži, moc dobře jsme ale věděli, že po 2 měsících musím odjet do Íránu. On mi slíbil, že na mě bude rok čekat a já, že se do roka vrátím.

Stále tvrdím, že odstěhovat se na druhý konec světa jen kvůli chlapovi, by byla neuvěřitelná hloupost. Znali jsme se krátce, vůbec jsme neměli jistotu, že ten druhý to myslí vážně. Proto jsem do Indonésie odjížděla s myšlenkou toho, že ať to s Asepem dopadne jakkoli, chci tam nějakou dobu zůstat a propagovat myšlenku „zero waste“.

Oba milujeme sociální aktivity a pomoc druhým, a uvědomujeme si, že Indonésie naši pomoc „potřebuje“ víc než Česko. Jáva a Asepova vesnice tak byla jasnou volbou.

Co ti přijde jako největší rozdíl mezi těmito dvěma zeměmi a kulturami?

Rozdílů je spousta a jen těžko se hledá něco, co by Česko a Indonésie měly společné. Protože ale žijeme na vesnici, tak největší rozdíl vidím mezi pomalým životním stylem na Jávě a uspěchaným Českem. Zatímco v Indonésii – obzvlášť na vesnici – je komunita to nejdůležitější, v ČR preferujeme soukromí, soběstačnost a klademe si na sebe až příliš vysoké nároky. Požádat o pomoc a přiznat, že na něco nestačíme, je naopak denní chleba Indonésanů.

Jak vypadá tvůj běžný den? Co děláš za práci a co po práci?

Můj běžný den je chaos, do kterého se marně snažím dostat řád. S manželem bydlíme v domě s jeho rodiči, jeho sestrou s manželem a jejich dítětem, a tak spoustu věcí nedokážeme ovlivnit (jako třeba neustálé návštěvy).

Ráno vstáváme za svítání, zametu, vyperu, pověsím prádlo, a když zbytek rodiny odejde do práce, začnu vařit. Pracuji online, takže zbytek dne trávím mezi počítačem, kuchyňskou plotnou a odpovídám na zvídavé otázky synovce, který se vrací v 10 ráno ze školy.

Každý den je jiný. Většinou jsem neměla žádný prostor pro nic z toho, co bych vážně chtěla dělat. Udělala jsem pár změn, a tak očekávám, že po návratu z Česka bude všechno jinak.

Chceme se znovu zaměřit na sociální aktivity, otevřít knihovnu, herničku a anglické kurzy pro děti… Jsme snílci a tak nápadů na změnu máme nekonečně.

Mluvily jsme spolu o zodpovědném cestování. Jak to vypadá s cestováním v Indonésii?

Indonésie je natolik různorodá země, že se jen těžko generalizuje, ale zodpovědný přístup k cestování je tam víc než potřeba.

Odpadový management téměř nikde nefunguje, zvířata se běžně používají jako lákadla na turistických atrakcích a to všechno kvůli tomu, že po takových aktivitách existuje poptávka. To si bohužel většina lidí neuvědomuje a jedou třeba na Bali uskutečnit si svůj sen, stůj co stůj.

Do kterých zemí Indonésané nejraději cestují? Co je pro ně „exotika“?

Indonésané by se nejraději vydali do slavných evropských měst, ale většina z nich nemá na takový výlet peníze. V praxi to teda vypadá tak, že Indonésané cestují hlavně po Indonésii a není se čemu divit. V zemi s více než 17 000 ostrovy, 300 etnickými skupinami a téměř 800 různými jazyky vždy narazí na něco nového.

Co bys doporučila českým cestovatelům, kteří chtějí navštívit Indonésii? Na co se připravit, co si s sebou dovést, co si naopak nebrat…?

Hned na začátku bych doporučila hledat informace (především o kultuře) a nejezdit naslepo. Každý ostrov je jiný a co může být v pořádku na jednom, nemusí být slušné na tom druhém. Přizpůsobte se, naučte se základní fráze v indonéštině, a jeďte mimo turistické oblasti. Narazíte na nádherná místa, jezera, vodopády, o kterých se vám ani nesnilo.

Pořád ale mějte na paměti, že se jedná o rozvojovou zemi a fotky z rezortů se dost liší od té „opravdové Indonésie“. Té, kterou bych za nic nevyměnila.

Kdyby se o vás někdo chtěl dozvědět více, kde najde více informací?

S kamarády z Travel Native jsme začali organizovat zodpovědné cesty na Jávu a mezi místní. Čtyřčlenné skupinky Čechů a Slováků tak během 2 nebo 3 týdnů vyzkouší, ochutnají a zažijí momenty z našeho každodenního života. Celý výlet je naplánovaný tak, aby si jej přijíždějící za rozumnou cenu užili a profit z něj měli hlavně místní, které jsme do projektu zapojili.

Informace o našem spolužití v Indonésii, radostech i strastech taky najdete na Pavla the Traveller na Facebooku a snad již brzy zprovozním stejnojmenný web.

PS: Za poskytnutí fotek děkuji Pavle Trávníčkové.